Nebyl to projekt z kanceláře.
Nezrodil se u psacího stolu ani nebyl výsledkem institucionální strategie.

Vzešel z opuštěnosti. Ze zlomených a nesplněných slibů politiků, kteří se objevují pouze v kampani, nabízejí zdraví, vzdělání a blahobyt... a pak zmizí. Zrodil se ze beznaděje zaseté systémy, které proměnily práva ve výsady a důstojnost ve zboží.

Ze zavřených škol, prázdných nemocnic a komunit odsouzených k zapomnění. Rodí se z kolektivní bolesti, nucené migrace a boje o přežití uprostřed opuštěnosti. Byli jsme svědky.

Byli jsme součástí tohoto zapomenutého lidu. Viděli jsme, jak se nerovnost stala normou a institucionální lhostejnost zvykem. Prošli jsme Latinskou Ameriku, Střední Ameriku, Mexiko i Spojené státy.

Ve všech těchto oblastech se opakoval stejný vzorec: prázdné sliby, neúspěšné politiky, strukturální vyloučení. Národy a komunity, které byly nuceny migrovat, opustit své kořeny, svou půdu, svůj jazyk i své zvyky; vyhnané hladem, násilím, nezaměstnaností, závislostmi a zapomněním. Odsouzené k emocionálnímu vyhnanství, vykořenění a rozpadu rodin. A právě tam jsme se rozhodli jednat.

Během více než 35 let sociální a komunitní práce a aktivního působení v médiích jsem zblízka poznal reality hluboce poznamenané nerovností, vyloučením a opuštěností.

Byl jsem svědkem některých jejich nejbolestivějších projevů: matek a celých rodin čelících úzkosti z nemožnosti pokrýt základní potřeby; dětí, mládeže i seniorů bez adekvátního přístupu ke zdravotní péči či vzdělání; a celých komunit poznamenaných institucionálním zanedbáním.

Viděl jsem to ve své zemi i v různých zemích Latinské Ameriky. Pochopil jsem, že nerovnost nepůsobí pouze materiální nedostatek: zanechává také hluboké emocionální, rodinné a sociální následky, oslabuje důvěru, autonomii i vyhlídky do budoucna.

Byl jsem však také svědkem odolnosti, solidarity a schopnosti lidí znovu vybudovat své životy i za těch nejnepříznivějších okolností.

Z těchto hlubokých nerovností a sociálních nespravedlností se zrodil náš závazek vůči těm, kteří to nejvíce potřebovali: být přítomni, naslouchat, doprovázet a jednat.

Právě v Tijuaně, v mexickém státě Baja California, naproti San Diegu ve Spojených státech, se všechny tyto zkušenosti začaly institucionálně upevňovat vytvořením a rozvojem Consorcio Nacional ConSalud.

Na jedné z nejdynamičtějších a nejkomplexnějších hranic světa, poznamenané migrací, neustálým setkáváním kultur a hlubokými sociálními nerovnostmi, jsme v rámci jednoho projektu propojili vzdělávání, preventivní zdravotní péči, školení a komunitní činnost.

Tijuana nebyla začátkem mého sociálního závazku; byla místem, kde se léta zkušeností, učení a přesvědčení přetavila v organizovanou strukturu sloužící komunitě.

Potřeba rozvíjet tento model a stavět mezinárodní mosty nás přivedla k založení organizace Con Salud y Educación 360 Más e.V. v Berlíně v Německu.

Ze srdce Evropy vytváříme partnerská spojenectví, vzdělávací programy, certifikace a projekty lidského rozvoje, abychom předávali zdroje, metodiky a přímý dopad komunitám, které to nejvíce potřebují.

Protože zdraví a vzdělání nelze chápat izolovaně ani odděleně. Přístup 360 zahrnuje člověka ve všech jeho rozměrech: fyzické zdraví, emocionální a preventivní péči, celoživotní vzdělávání, komunitní rozvoj, lidská práva a sociální integraci.

Komplexní pohled, který objímá rodiny a trvale i udržitelně proměňuje jejich prostředí.

• Kde jiní utekli, my jsme zůstali.
• Kde bylo ticho, přinesli jsme naslouchání.
• Kde bylo opuštění, nabídli jsme aktivní důstojnost.
• Kam instituce nedosáhly, tam jsme byli přítomni.

Byli jsme odpovědí. Byli jsme sociální akcí. Byli jsme emocionální oporou, komunitním doprovodem a skutečnou lidskou přítomností.

Byli jsme vzděláním, zdravím, psychologickou oporou, školením pro pedagogy, podporou pro děti, migranty i zranitelné skupiny obyvatel.

Protože jsme se nenarodili, abychom slibovali: narodili jsme se, abychom jednali.
S odhodláním, s vědomím, s etikou.
Se zdravím, se vzděláním, s důstojností.
S lidem všechno. Bez lidu nic.